Rozhovor s předsedou Strany zelených potvrzuje nejen naivní spoléhání na
plyn, což ohrožuje energetickou bezpečnost státu (RNDr. Bursík se tváří,
jako kdyby přesto, že je členem vlády, neznal neslavné výsledky dlouhodobého
úsilí EU uzavřít s Ruskem strategickou dohodu o spolupráci v oblasti
energetiky obecně a energetických surovin jmenovitě), ale svědčí rovněž o
tom, že Strana zelených si nedělá vůbec těžkou hlavu s rizikem, že vystaví
občany ČR vysoké závislosti ceny elektrické energie na rostoucích cenách
plynu, které jsou vázány na neustále rostoucí ceny ropy. RNDr. Bursík navíc
potvrzuje naprostý nezájem zelených o jakoukoli odbornou diskusi. Pokud tzv.
"Pačesova komise", jež byla vytvořena právě na základě naléhání Strany
zelených, kteří nechtějí respektovat Státní energetickou koncepci do roku
2030, schválenou vládou v roce 2004, dospěje k závěru, který neodpovídá
představám Strany zelených, nebudou její závěry stejně respektovat s odkazem
na to, že neodpovídají prohlášení vlády (prohlášení vlády je přitom ryze
politický dokument, který nemá žádnou právní platnost). Bude to tedy stejné,
jako když vláda ČR připravovala žalobu k Evropskému soudu ohledně nesouhlasu
s emisními limity, přidělenými EU, a RNDr. Bursík odmítl jako člen vlády
respektovat společné stanovisko a prohlásil, že jím řízené ministerstvo
životního prostředí se přípravy žaloby nezúčastní.

Miroslav Kawalec



Zachrání nás plyn

1.11.2007 ekonom.cz
Josef Pravec, Jiří Kouda

Teď, v roce 2007, určitě nemusíme rozhodovat, zda stavět další jaderné reaktory, tvrdí Martin Bursík, šéf zelených a ministr životního prostředí.

Odborníci i mnozí politici tvrdí, že po roce 2012 či 2015 nebudeme mít dostatek elektřiny. Mají pravdu?
Absolutně ne. K žádnému zlomu nedojde. Budou tu přece elektrárny, které hnědé uhlí využijí k výrobě elektřiny daleko efektivněji. Nyní právě jednáme s ČEZ - premiér, ministr průmyslu a já - o tom, co se do nich nainstaluje.

Budou ale stačit rostoucí ekonomice?
Nemyslíme si, že mezi růstem HDP a spotřebou elektřiny je přímá úměra. A jde i o to, abychom do Česka konečně pustili plynové elektrárny. Ve srovnání s Evropou mají u nás minimální podíl.

Mluvíte o plynové elektrárně, ale lidé, kteří se zajímají o energetickou bezpečnost, varují, že by pak vzrostla naše už beztak vysoká závislost na Rusku.
To je taková česká argumentace. Vždyť Evropská unie předpokládá, že energetická závislost na plynu vzroste nejméně na 60 procent. Zemní plyn je chápán jako výhodné palivo, má v porovnání s těmi pevnými poloviční produkci CO2 na jednotku elektrické energie. Je nutné jednat v rámci Unie; Česká republika samozřejmě nemůže vyjednat takové podmínky jako celá Evropa. Navíc se počítá s diverzifikací zdrojů. Plyn se dováží i z Afriky. Stejným bezpečnostním rizikem by šlo argumentovat proti ropě. Ta se často dováží z nestabilních zemí a nikomu to nevadí. Je jasné, že pokud se platí ochotně a v termínu, tak s dodávkami žádný problém není.

Nebylo by na místě rychle rozhodnout?
Proč? Plynovou elektrárnu postavíte za dva roky. Jde o flexibilní zdroj, který může reagovat na to, jaká bude poptávka. Vyrábí elektřinu ve špičkovém výkonu. Proudu máme přebytek a vyvážíme ho. A do toho přicházejí chytří poslanci a radí nám, abychom postavili další zdroje, které pojedou v základním výkonu. Pokud možno jaderné.

Co když se ve svých odhadech mýlíte a nedostatek elektřiny stejně bude hrozit?
Kdykoliv ji můžeme nakoupit.

Jenže vývozci proudu v Evropě jsme jen my a Francie.
Chceme být vývozci i nadále? To je základní otázka. Je elektřina zboží, na němž chceme postavit naši ekonomickou bilanci? My s tím nesouhlasíme, vždyť tak vlastně vyvážíme životní prostředí. V roce 2015 se bilance vývozu a tuzemské výroby vyrovná. Temelín zatím hlavně vyváží. A už jsem říkal, že když se přece jen ukáže, že někde v roce 2020 nebo 2024 máme nedostatek zdrojů, tak elektrárenské společnosti flexibilně postaví elektrárny během několika let. Například ty plynové. Jádro nechceme

Pro Evropskou unii je snižování emisí prioritou a vy odmítáte jadernou energetiku, která je z tohoto hlediska čistá. Není v tom rozpor?
Kdybychom posuzovali jadernou energetiku jen z hlediska emisí CO2, tak by v tom rozpor skutečně byl. Vyhořelé jaderné palivo však neumíme definitivně ukládat a neumíme ho ani přepracovat. Neustále se mluví o tom, že přijde nová generace jaderných reaktorů, která problém vyřeší. Jen se ale mluví. Už dvacet let.

A co výroky šéfa Evropské komise José Barrosa, že není na místě se jaderné energie bát?
Jaderný průmysl v Česku vede úspěšnou mediální masáž. Když otevřete noviny, tak to vypadá, že dochází k renesanci jaderné energetiky a Evropská komise mění na jádro názor. Nic z toho není pravda. Celkový instalovaný výkon reaktorů jde dolů. Stavěly se v sedmdesátých letech a teď dožívají. Jejich výkon klesá a na tom nic nemění ani nové reaktory v Číně a Indii. A v USA se zatím jen připravují.

Stavba jaderných bloků ale trvá dlouho.
Teď, v roce 2007, určitě nemusíme rozhodovat o jaderné elektrárně, která by byla nejdříve spuštěna v roce 2020. Nemáme vůbec představu, kde v roce 2020 budeme: jaké přijdou technologie, jak budeme úspěšní v ochraně klimatu, jak se nám do té doby podaří vyčistit ovzduší. Do jaké míry uplatníme náš potenciál úspor, jak uspějeme s obnovitelnými zdroji energie, alternativními palivy a plynovými elektrárnami. Míra nejistoty je ohromná. A najednou jsou zde experti, kteří nám říkají, že se má stavět nový Temelín. Co o tom vědí? To je čistě kombinace politického tlaku opozice a jaderné lobby.
V řadě zemí mají jiné energetické suroviny. V USA například černé uhlí bez síry. My ne.
Novou jadernou elektrárnu nepotřebujeme. U Dukovan se prodlužuje životnost, dožijí k roku 2027. Je jasné, o co se hraje. Motiv prosadit v tuzemsku rozvoj jádra je ryze politický. Je zřejmé, že by to rozbilo koalici, a o to sociálním demokratům jde. Mluvil jsem s jejich místopředsedou Milanem Urbanem - a žádný skutečný důvod pro to, aby parlament najednou schvaloval energetickou politiku, jsem neslyšel. Je ale pravda, že ostatní politické strany s dalšími reaktory souhlasí. Souvisí to i s tím, že jaderná energetika má u nás stále výlučné postavení. My jako zelení naopak klademe důraz na decentralizaci. Nikoliv velké, ale menší zdroje, energeticky soběstačné obce, firmy, které mají vlastní zařízení na výrobu elektřiny.

A není vám divné to, že jste s odporem proti atomové energii osamoceni?
To je dáno historicky. Od padesátých let minulého století máme tradici těžby uranu, je tu generace jaderných inženýrů, tradice Dukovan. I při rozhodování o Temelínu před patnácti lety selský rozum dospěl k názoru, že když už je v rozestavěné elektrárně utopeno tolik peněz, bude nejlepší ji dostavět. Celoevropské průzkumy dokazují, že k jádru se lépe než Češi staví už jen Maďaři. Logicky jsme proto pro každého destinací, kde stojí za to trochu přitlačit a prosadit stavbu dalších jaderných elektráren. My ale máme přebytek elektřiny.

Zatím.
Budeme odstavovat kolem 1350 MW hnědouhelných bloků, ale zároveň se ve zbývajících elektrárnách zvýší účinnost. Poslanec Klas argumentuje scénáři růstu energetické spotřeby, které jsou dávno zastaralé.

Poslanec Klas také tvrdí, že pokud mají být v tepelných elektrárnách nejmodernější technologie, potřebují záruku, že budou mít uhlí na 35 až 40 let. A jsme u limitů těžby hnědého uhlí. Minimálně u Dolu Bílina.
To je lobbistická argumentace. Říkají, že modernizované elektrárny pojedou jen 25 let, ale určitě budou v provozu 40 let. ČEZ se prostě nesmí tolik rozpřahovat po východní Evropě a musí brát více v úvahu zájmy tuzemských zákazníků. První dva příklady modernizace ukazují na krajně nešťastné rozhodnutí naší elektrárenské společnosti. V Prunéřově i v Tušimicích nahradily elektrárny s účinností 32 procent stroje s účinností 37,5 procenta. To je technologie z 80. let minulého století. Kdyby tam dali zařízení, které je na trhu teď, ušetřilo by se jedno procento celkové spotřeby energie v Česku. Teď jsou na řadě Ledvice, kde se mluví o 42procentní účinnosti. To je akceptovatelné.

Neměl by ČEZ dostat jiné zadání?
Ne jiné, ale vyvážené. Už jsme s tím začali a aspekt ochrany životního prostředí bude určitě posílen. Zvykáme si, že každoročně platíme za elektřinu o deset procent více, tak máme právo na čisté technologie. Elektrárenské společnosti ve světě také běžně propagují úspory ve spotřebě. A u nás? Před mnoha lety jsem spolu s účtem za elektřinu dostal i poukázku na kompaktní zářivku. Od té doby nic podobného nebylo. ČEZ je skutečně silný hráč. V době, kdy se liberalizovala energetika, ceny elektřiny se zvýšily, místo toho, aby poklesly. Nedívám se na něj ale jako na nepřítele. Jde o velkou firmu, která se chová jako investiční fond. Pro jeho management je klíčová hodnota akcií. Kdyby se třeba o privatizaci ČEZ tolik nemluvilo, tak by důraz na cenu akcií nebyl takový. O privatizaci teď nejde. Strach z Ruska je tu tak velký, že něco takového teď skutečně aktuální není.

Je vůbec možné, aby ČEZ sám - jak o tom v televizi hovořil ministr průmyslu Martin Říman - předložil vašemu resortu k posouzení projekt dostavby Temelína?
Není. I když vlastně ano. Ale pokud bychom konali, porušili bychom programové prohlášení vlády.

Proč to ministr říká?
Jsou to vzkazy jeho klientům.

Tlak na ODS a nakonec i na vás ale narůstá. S dostavbou jaderné elektrárny Temelín přichází jak poslanec Jan Klas, tak i Oldřich Vojíř. Ten mluví o kompromisu s menšími reaktory, úsporami i obnovitelnými zdroji.
Vše je ošetřeno jednou větou v programovém prohlášení vlády. Pracujeme raději nad tématy, na nichž je v koalici shoda. Mluvíme o 20procentním snížení emisí CO2 do roku 2020, o větším podílu obnovitelných zdrojů, o 10procentním podílu biopaliv. A hlavně máme v agendě snížení energetické náročnosti domácí výroby o 40 procent. To jsou přece konkrétní, kvantifikované cíle.

Z Vojířova kompromisu tedy nic nebude?
Lidé, kteří profitují z velké energetiky, žijí v představě, že stát stále plánuje starým způsobem. Na liberalizovaném trhu je ale jeho role daleko menší. Uděluje hlavně licence, stanovuje emisní stropy a prosazuje diverzifikaci primárních zdrojů. Prvním předpokladem změny je fungující trh s emisními povolenkami. Evropská komise připravuje novou metodu obchodování s povolenkami, která už nebude založena na historických datech a vyjednávání o národních alokačních plánech, ale na opcích. Předpokládám, že se pak trh s povolenkami rozběhne mnohem lépe. A vycházím z toho, že cena uhlíku půjde nahoru. Druhým nástrojem pravděpodobně bude, že se v Evropě umožní, aby si státy kupovaly podíly tzv. zelené elektřiny. To opět bude motivace pro rozvoj obnovitelných zdrojů.

Znovu - žádná dohoda nebude?
Nenechám si vnutit téma dostavby Temelína. Udělali jsme koalici, která stojí na programovém prohlášení vlády. V něm máme u energetiky na 150 konkrétních projektů s určenými termíny. Projekt dalších jaderných elektráren tam není. To je dáno tím, že ve vládě teď jsou zelení. Až tam nebudou a bude tady vláda velké koalice s lidovci nebo sociálních demokratů s komunisty, tak na to třeba debata přijde.

Co má přednost? Temelín, nebo koalice?
To skutečně není aktuální téma. Koalice stojí a padá na důvěře a dobré vůli. Když ji některý z partnerů nebude mít, tak to krachne. Měli jsme dostatek času, téměř sedm měsíců na to, abychom pochopili, s jakými prioritami každá politická strana do kabinetu vstupuje. Vůbec proto nečekám, že mi někdo jako nůž položí na krk téma jaderné energetiky. To si nepřipouštím z principu. Takhle koalice nefunguje. Jestli budou poslanci Klas a další vydírat vládu dál, tak já se vydírat nenechám. Ponesou případně odpovědnost za to, že koalici rozbili.

Jedním z argumentů zastánců dostavby Temelína jsou zkušenosti se stavbou podobné elektrárny ve Finsku.
Byl jsem ve Finsku, zkušenost je tristní. Projekt má velké potíže, došlo k prodloužení termínu o dva roky a k navýšení investičních nákladů o dvě miliardy eur. Projekt běží jen proto, že je za ním úvěr francouzské státní banky. Riziko nesou francouzští občané.

I Bílina je pro vás skutečně nepřekonatelný problém? Nikdo tam nebydlí.
To víme. Jsme ochotni jednat o nějaké korekci limitů těžby z technických či technologických důvodů, třeba kvůli ražbě. Ale pouze za předpokladu, že celková bilance emisí CO2 zůstane neutrální. Někde přidáme, někde ubereme. Pálit další uhlí nad schválené limity emisí nepřichází v úvahu.

Jak budete postupovat, když komise Václava Pačese dostavbu Temelína doporučí? I vy jste v Hospodářských novinách řekl, že postoj k jádru není náboženství.
Zároveň jsem řekl, že za současné úrovně technologie pro jadernou energetiku dveře otevřené nejsou. My je neuzavíráme do budoucnosti. Vyřeší-li se ukládání paliva, sníží se rizika a ukáže-li se, že dosavadní politika EU nepřináší dostatečné výsledky při snižování emisí CO2. Nejdříve však za deset patnáct let.

A k té Pačesově komisi.
Ta se už shodila. Akademik Pačes se nakonec omluvil za to, že mu nějaký tajemník podstrčil podklad, kde se žádaly další bloky jaderné elektrárny. I tak šlo ale o úlet a profesionální selhání. V každém případě by v určité fázi bylo dobré pozvat zahraniční experty a vytvořit oponentský posudek. Podobně jako v Německu.

Nebudete pak kritizován, že rozhodnutí o rozvoji energetiky zdržujete?
Pačesova komise hlavně nemá mandát k tomu, aby přepisovala programové prohlášení vlády. Řekli jsme, že otevřeme debatu. Teď jde o to, aby profesor, který není energetik, ale genetik, prosadil kvalitu konečné zprávy.

Jak posuzujete výroky prezidenta Václava Klause, který jadernou energetiku opakovaně podpořil?
To je neznalost a recidiva. Prezident opakuje argumentaci z roku 1998, kdy se po několikáté rozhodovalo o dostavbě Temelína. A kdy se tvrdilo, že pomůže severním Čechám a odstaví tamní uhelné elektrárny. Opak je pravdou.

Když už mluvíme o prezidentovi, jak budete postupovat při jeho volbě?
Zpočátku se hledání jiného kandidáta, než je Václav Klaus, nedařilo a byl problém dohodnout se na elementárních pravidlech. Nyní jsou ve hře tři protikandidáti. Z nich je nám nejbližší Jan Švejnar, s nímž jsme přišli. Nabídli jsme ho pro zelené, lidovce, sociální demokraty, klub otevřené demokracie a klub nezávislých senátorů v Senátu. Jiří Dienstbier nemá potřebnou podporu. Jan Švejnar ji má od čtyř z pěti těchto subjektů. Profesor Pačes nebyl ani vážně nominován. Posun u Švejnara je významný - odpracoval si mnoho v poslaneckém klubu ČSSD a bude pokračovat v senátním klubu této strany.

Máte podporu komunistů?
Žádný kandidát včetně Klause se bez podpory komunistů neobejde. To dokazuje aritmetika. Klaus nebo Švejnar či kdokoliv jiný za nimi musí jít.

Nebude to některým vašim zákonodárcům, třeba senátorovi Strany zelených Jaromíru Štětinovi, vadit?
I když kterýkoliv z prezidentských kandidátů bude s komunisty jednat, tak to neznamená, že je bere do exekutivy. To je něco úplně jiného, než když chtěl Jiří Paroubek sestavit vládu ČSSD za tiché podpory komunistů.

A kdyby na vás ODS tlačila, abyste jí pomohli s Klausem?
To si nedovedu představit. Kdyby ODS navrhla někoho, kdo není tak kontroverzní jako Václav Klaus, tak bychom se dohodli. Navrhuje ale člověka, který v OSN vykládal ostrovním státům v Tichomoří, že klimatické změny jsou nesmysl. Pak se vytvořila koalice 24 zemí, které šly proti nám. My nabídneme Jana Švejnara i ODS: je to kandidát, který by jí mohl být názorově blízký. Problém, že koalice nemá společného prezidentského kandidáta, není na straně zelených. Je u Klause a jeho bizarních názorů na řadu témat.

Je ale Jan Švejnar přijatelný pro většinu lidovců?
Pro Kalouska ne. U něj je to Klaus. Ale myslím, že pro většinu lidovců ano.


Martin Bursík (48) vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, obor ochrana životního prostředí. Do politiky vstoupil v roce 1990 jako člen OF/OH, později KDU-ČSL, od roku 2004 je členem Strany zelených. Roku 2005 byl zvolen jejím předsedou. Otázkami životního prostředí se zabýval v zastupitelstvu hl. m. Prahy a krátce coby ministr v Tošovského vládě roku 1998. Nyní zastává funkci vicepremiéra a opět ministra životního prostředí v koaličním kabinetu ODS, KDU-ČSL a Strany zelených.



Zkusíme to zase

1.11.2007 ekonom.cz
Josef Pravec, Jiří Kouda

Stavbu nových reaktorů nepřímo podpořil i prezident Václav Klaus. O reakci zelených se nestará, ti totiž již dali najevo, že pro jeho znovuzvolení nebudou.

Vláda nepadla, poslanci o dostavbě Temelína nerozhodli. Sociální demokraté se ale přes porážku ve Sněmovně svého plánu, jak dosáhnout obojího, nevzdávají. "Nejlepší by teď bylo vzít stále platnou energetickou koncepci přijatou vládou v roce 2004, která s rozvojem jaderné energetiky počítá. A předložit ji jako zákon. Podobně jako se to každoročně děje při schvalování státního rozpočtu," říká místopředseda ČSSD a exministr průmyslu Milan Urban. O dalších krocích se nejdříve chce poradit s ústavními právníky. Čeká také na další vývoj u zelených i v ODS. Ve straně zelených se již hádají a postavení jejího předsedy Martina Bursíka se otřásá. ODS má zase před kongresem.

URBAN V KAŽDÉM PŘÍPADĚ chce za pár týdnů či měsíců odvetu za neúspěch ze středy 24. října. Spolu s levicí se mu zatím nepodařilo ve Sněmovně prosadit, aby energetickou koncepci začali místo kabinetu schvalovat poslanci. Od toho by už byl jen krůček k tomu, aby vyzvali vládu či polostátní ČEZ k dostavbě Temelína a překonali tak odpor Strany zelených. K opozici se zatím přidal jen přeběhlík z řad ČSSD Miloš Melčák a Urbanovi chyběly dva hlasy. Ty také republiku dělily od pádu vlády. K němu nedošlo, protože přívrženci jaderné energetiky v ODS dostali strach. "Váhal jsem několik dní. Nakonec to vedení postavilo tak, že by se mohla rozpadnout koalice," vysvětluje poslanec Jan Klas (ODS) náhlou změnu svého projaderného postoje. Ve sněmovně dál leží jeho zpráva o energetické bezpečnosti České republiky. V ní požaduje, aby Topolánkův kabinet do konce letošního roku přeformuloval programové prohlášení a otevřel cestu ke stavbě dalších dvou temelínských reaktorů. O tomto materiálu má dokonce příští týden ve čtvrtek jednat jak bezpečnostní, tak hospodářský výbor Sněmovny. A alespoň ty asi dají vládě doporučení, že to bez jaderné energie nepůjde. Kabinet se jejich radou řídit nemusí, ale i tak jde o vlivný hlas.

DALŠÍ SIGNÁL VYSÍLÁ PREZIDENT (a čestný předseda ODS) Václav Klaus. Stavbu nových reaktorů nepřímo podpořil nejen před třemi týdny v severních Čechách, ale znovu v neděli ve svém projevu ke státnímu svátku. "Elektrickou energii potřebujeme a potřebovat budeme. Vyrábět ji můžeme jen s těmi zdroji, které máme k dispozici a které jsou pro nás ekonomicky únosné. Jaderná energetika mezi ně patří," prohlásil Klaus při vzpomínce na vznik republiky. O reakci zelených se nestará, protože ti již dali najevo, že pro jeho znovuzvolení ruku nezvednou. Do hry ještě vstoupí šéf hospodářského výboru Oldřich Vojíř (ODS). Ten chce naopak se zelenými o jádru debatovat. Tvrdí, že transparentní a objektivní diskuse o budoucí úloze jaderné energie čeká celou Evropu. Na jedné straně připomíná, že právě jádro na našem kontinentě představuje největší "bezuhlíkový" zdroj energie. Na druhé dává zeleným za pravdu v tom, že se větší pozornost musí věnovat nakládání s jaderným odpadem a bezpečnosti jaderných zařízení.

PROTI NOVÝM JADERNÝM REAKTORŮM jsou z parlamentních stran jen zelení. Jejich předseda Bursík vylučuje nedostatek elektřiny v příštích letech a za spory o nových jaderných elektrárnách vidí především další pokus sociální demokracie rozbít koalici, pro kterou dostavba Temelína skutečně představuje neuralgický bod (více v rozhovoru). Při jednání s politickými partnery Bursík přitvrdil. Hlavně proto, aby zeleným ukázal, že hájí jejich zájmy. Minulý týden se proto o jaderné energii nejednalo jen na vedení koaličních předáků. Před hlasováním se sešlo i všech sto koaličních poslanců a lidé z ODS a KDU-ČSL dostali jasné varování: pokud se proti zeleným spojí s ČSSD a komunisty, je s koalicí konec. Proč tak zostra? Doba, kdy měl Bursík své zelené, které přivedl do Sněmovny a do vlády pod kontrolou, je pryč. Jeho pochybnosti, zda je odpor k jaderné energetice skutečnou prioritou strany a současné spory o obsazení ministerstva školství neotřesitelnou pozici předsedy rozkolísaly. Ještě nedávno stála proti Bursíkovi jen stranická levice v čele s místopředsedou republikové rady Matějem Stropnickým. Nyní jde proti němu i místopředsedkyně strany Dana Kuchtová, která musela na nátlak ODS opustit resort školství. O její podporu uvnitř strany, do které vstoupil až před třemi lety, se Bursík často opíral.

KUCHTOVÁ VÍCEMÉNĚ POTVRDILA kuloárové informace, že za jejím odchodem nebyl jen problém s přípravou na čerpání evropských peněz, ale i její odpor k rozvoji jaderné energetiky: "Nemohu to ani potvrdit, ani vyvrátit. Také jsem to ale slyšela." Navíc připomíná, že výbušné téma Temelína se na jednání vlády objevilo. A i zpráva, že pro stavbu dvou jaderných reaktorů by se už mělo připravovat posouzení jejich vlivu na životní prostředí (EIA). "Vždy jsem k tomu říkala, že by šlo o jasné porušení koaliční smlouvy," zdůraznila Ekonomu. Bez ohledu na to, že Bursík o jaderné energetice hovoří stejným tónem jako Kuchtová, čeká ho perný víkend. Musí předstoupit před republikovou radu a vysvětlit, proč za nového ministra školství nenominoval Dušana Lužného, kterého rada vybrala.

Z DOB OPOZICE totiž přežívá dvojkolejné řízení strany a proti vedení a poslaneckému klubu stojí právě republiková rada, v níž převažují zástupci regionů. Bursík ale Lužného (blízkého spolupracovníka Kuchtové) nechce a hovoří se o jiných kandidátech. Například o náměstkovi ministra spravedlnosti Františku Korbelovi, jehož jméno zaznělo v souvislosti s ministerskou funkcí už vloni. Nebo o senátoru Jiřím Zlatuškovi a rektorovi pražské Vysoké školy chemicko-technologické Vlastimilu Růžičkovi. Pro mnoho řadových zelených tito dva nepřicházejí v úvahu. Nejde o straníky. Pokud by některý z nich do kabinetu zasedl, tak by v něm stranu kromě Bursíka zastupovali jen lidé, kteří s jejím programem nemají mnoho společného. Tím prvním už je ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Stropnický nabízí ještě jedno vysvětlení ministerské rošády: Koalice chce ministerstvo školství obsadit člověkem, který bude souhlasit se zavedením školného na vysokých školách.

Co se může stát, pokud zelení opustí koalici

Exministr Milan Urban tvrdí, že spory uvnitř koalice považuje jen za vedlejší produkt a jeho záměrem je dostavba elektrárny a nikoliv pád vlády. Co by ale mohlo doopravdy následovat? Kdyby zelení opustili koalici, přicházela by v úvahu nejspíše spolupráce ODS, ČSSD a lidovců. O ní se ostatně spekulovalo přesně před rokem, krátce před tím, než předseda ODS Mirek Topolánek sestavil dnešní kabinet. Kvůli ministerským křeslům byla sociální demokracie ochotna slevit ze své levicovosti a některé její ekonomické představy nebyly už tolik vzdáleny tomu, co ODS nakonec prosadila při reformě veřejných financí. A možná by začala jinak mluvit i o americké radarové základně v Brdech. Nedávné výroky předáků ČSSD, včetně šéfa strany Jiřího Paroubka, napovídají, že tentokrát by šlo jen o dočasnou vládu a ve hře by asi byly předčasné volby. Zřejmě poté, co by se ve prospěch velkých stran upravil volební zákon. Takové plány se rozvíjely už po volbách v roce 2006. Paradoxní situace by nastala, pokud by Martin Bursík padl, zelení odešli z vlády a posunuli se výrazně doleva. Pak by se stali přirozenými partnery ČSSD do rudo-růžovo-zelené vlády. Teprve při dohadování takové sestavy by se ukázalo, zda jsou pro ČSSD důležité nové reaktory v Temelíně, nebo by na ně v zájmu snadné dohody rychle zapomněla. V každém případě ODS a ČSSD o zelené urputně zápasí. Jde o to, zda se tato strana, která hraje roli jazýčku na vahách, z dlouhodobého hlediska přikloní doprava či doleva. A vyloučit nelze ani další cíl. Snahu obou silných stran zelené postupně zničit.

Zdroj: Hospodářské noviny

zpět na úvodní stránku